C F6 Fis6 G6 C
1. Tak, jako jazyk stále naráží na vylomený zub,
F6 Fis6 G6 C
tak se vracím k svýmu nádraží, abych šel zas dál,
F6 G6 Ami Cdim
přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží
F6 Fis6 G6 C
podivnej pták, pták nebo mrak.
C F6 G6 C
R: Tak do toho šlápni, ať vidíš kousek světa,
F6 G6 C
vzít do dlaně dálku zase jednou zkus,
F6 G6 C
telegrafní dráty hrajou ti už léta
F6 Fis6 G6 Fis6 F6 C
to nekonečně dlouhý monotónní blues,
C F6 Fis6 G6 Fis6 F6 C
je ráno, je ráno, nohama stíráš rosu na kolejích.
2. Pajda dobře hlídá pocestný, co se nocí toulaj',
co si radši počkaj', až se stmí, a pak šlapou dál,
po kolejích táhnou bosí a na špagátě nosí
celej svůj dům, deku a rum.